Vznik
Proces výroby medu tedy začíná sběrem šťáv a jejich transportem do úlu. Tam včela šťávy "vyloží" a další včelky dělnice je nasávají do svého trávicího traktu. Působením trávicích šťáv včely se nektar nebo medovice zahušťují, odpařuje se z nich voda a vzniká hustší látka, kterou včely ukládají do šestihranných voskových buněk v plástvích. Naplněné buňky včely nakonec uzavřou voskovým víčkem a nechají zrát až do podoby, které my říkáme med.
Takto uskladněný med má včelám sloužit jako potrava pro jejich potomstvo, především na období zimy, v jejímž průběhu postupně otevírají jednotlivé buňky v plástvích a med sají.
Jak med získáme
Dříve lidé získávali med od divoce žijících včel. Když našli jejich hnízdo, nejčastěji vystavěné v dutinách starých stromů, vybírali jejich plástve s medem. Už po mnoho generací však lidé chovají včelstva v úlech. Aby jim ulehčili práci a sobě zajistili dostatečné výnosy medu, umisťují jim do úlů předem připravené rámky, voskové pláty a plástve pro uskladnění medu. Včely jsou schopné tyto plástve naplnit sladkým medem několikrát za sezonu (běžně 2-krát až 3-krát). Proto i chovatel včel několikrát do roka vyměňuje rámky s naplněnými plástvemi za prázdné, připravené k nové snůšce.
Medem naplněné plástve včelař nejprve zbaví voskových víček, aby z nich mohl ve speciálním zařízení takzvaně vytočit med. Tato nepostradatelná včelařská pomůcka se jmenuje medomet. Je to velká nádoba tvaru sudu, do které se usadí rámky s plástvemi naplněnými medem. Klasický medomet má klikový systém otáčení, včelař tedy točí klikou, rámky s medem se uvnitř medometu rychle otáčejí a med odstředivou silou vylétává z jednotlivých šestihranných buněk a ulpívá na stěnách medometu. Po těch pak stéká dolů ke kanálku, který ho vede do připravené nádoby.
Pokud člověk vezme včelám jejich med, jakožto zásobu potravy, jejich rod by nepřežil zimu. Je tedy nutné včely na tuto dobu tzv. přikrmovat namíchaným roztokem, jehož hlavními složkami jsou voda a cukr. Včely tak přežijí období bez přirozeného zdroje potravy a na jaře mohou znovu vyrazit na vlastní sběr.
Druhy medu
Základní dělení medu, odvíjející se od jeho původu, je na med nektarový (neboli květový, někdy také luční) a med medovicový (dříve lesní). Samy názvy napovídají, odkud že si včely přinesly do svých pláství onu vzácnou šťávu Nektarový (neboli květový) med má většinou světlé zlatavé zbarvení a krystalizuje dříve, než med medovicový (vyjma akátového, který téměř nekrystalizuje). Nektar pochází z lučních květů, ovocných stromů, z lípy, akátu a mnohých jiných kvetoucích rostlin a bylin. Je bohatý na jednoduché cukry a bílkoviny. Obsahuje také množství pylu z květů, což ho obohacuje o další léčivé látky bylin, éterické oleje a rostlinné hormony. Medovicový med (nazývaný také lesní) je o poznání tmavší, většinou hnědý až tmavě hnědý s červenavými odstíny a krystalizuje později než med květový. Jeho základem je tzv. medovice - šťáva, kterou včely získávají jako vedlejší produkt parazitů žijících na stromech, jako jsou např. mšice. Tento med je bohatší na minerální látky a stopové prvky a má silný antibakteriální účinek.
(kliknutím na obrázek zobrazíte větší náhled)